Summio

Video YouTube

Shody a chyby, které změnily běh dějin.

Tohle číslo je pokladnicí příběhů o tom, jak náhodná setkání, hloupé chyby a dokonce i něčí nesmyslná rozhodnutí zásadně změnila běh lidských dějin.

41 min čtení

Dostupné v jazycích

Náhled shrnutí

Neuvěřitelné chyby, které změnily svět: Jak chaos a náhoda formují historii

[hudba] Ahoj všichni! Vítejte u dalšího dílu „Другая История“. Dnes se ponoříme do něčeho, co možná zní trochu chaoticky, ale je to naprosto zásadní pro pochopení naší minulosti: do světa baráku, chyb a čiré náhody. Víte, život každého z nás, ať už je jakýkoli, je plný nepředvídatelných věcí. A historie lidstva? Ta je jimi přímo prošpikovaná! Často to nejsou velká rozhodnutí nebo geniální plány, co hýbe světem, ale spíš obyčejné chyby, hloupé rady nebo prostě jen neuvěřitelná shoda okolností. Takže si uvařte čaj, ulehněte a připravte se na pořádnou dávku historie, která vám ukáže, jak se z chaosu rodí civilizace.

Od faraonů k perským impériím: Ztracená šance na globální nadvládu

Začneme v Egyptě, zemi pyramid a faraonů. Kdybyste se podívali na mapu, hned by vás upoutal Suezský průplav. Dnes je to klíčová tepna, o kterou se bojovalo už v minulém století. Ale co kdybych vám řekl, že myšlenka na tento průplav existovala už před tisíci lety? A co kdyby jeho nedokončení stálo Egypt impérium? Potíž je v tom, že v dávných dobách, kolem roku 500 př. n. l., faraon Neko II. začal stavět kanál, který by spojil Středozemní a Rudé moře. Měl to být technický zázrak, který by zkrátil cestu do Indie a východní Asie o tisíce kilometrů. Ale pak přišel orákul s radou: „Tento kanál poslouží jen barbarům.“ A Neko II., který bral věštby vážně, projekt zastavil. Paradoxně, o pár desetiletí později, perský vládce Dareios I. na stejném místě kanál dokončil a tím položil základy perské námořní mocnosti. Kdyby Neko II. poslechl svůj instinkt a ne prorocká slova, možná by dnes Egypt byl globálním obchodním centrem a ne jen historickou památkou.

Británie a stříbro: Nejdražší chyba Říma

Další příběh nás zavede do starověkého Říma a na ostrovy, kde dnes stojí Velká Británie. V roce 43 n. l. císař Claudius poslal legie do Británie s vidinou bohatství, hlavně stříbra. Římské mince nebyly jen peníze, byly to i nositelé císařova obrazu – reklama v té nejlepší formě. Jenže Británie nebyla tak bohatá, jak se čekalo. Stříbra tam bylo málo a náklady na potlačení povstání a budování obranných valů byly obrovské. Většina historiků se dnes shoduje, že Británie pro Řím byla spíš ekonomickou nulou, ne-li ztrátou. A to nebyla jediná Claudiova chyba. Jeho vojáci v Germánii, unavení hledáním stříbra, vymysleli lest. Požádali císaře o vyznamenání pro svého velitele, aby je nechal na pokoji. A zdálo se, že to fungovalo. Jenže v roce 2016 jeden archeolog-amatér objevil to, co rimští vojáci minuli – obrovské ložisko stříbra, pouhý metr od jejich nedokončené štoly! Odhaduje se, že šlo o 200 tun stříbra, což odpovídalo roční produkci všech španělských dolů tehdejší doby. Řím tak přišel o pohádkové bohatství kvůli lenosti a špatnému odhadu. Kdyby našli stříbro, možná by Řím nezažil ekonomické problémy ve 3. století a jeho historie by vypadala úplně jinak.

Bitva u Midway: Vítězství v loterii

Posuneme se do druhé světové války a k bitvě u Midway. Většina z nás si pamatuje, že to bylo drtivé vítězství USA nad Japonskem. Ale realita je mnohem dramatičtější a plná neuvěřitelných chyb a náhod, které mohly vést k úplně jinému výsledku. Představte si: nejlepší velitel tichomořské flotily USA, admirál Halsey, onemocní. Místo něj nastoupí Raymond Spruance, který byl podle hierarchie na nižší pozici. A právě on dovede Američany k vítězství. Dokonce i jeho rozhodnutí nepronásledovat zbytek japonského loďstva na konci bitvy, které bylo později kritizováno jako zbabělost, se ukázalo jako geniální tah. Kdyby Američané pokračovali, padli by do pasti silnějších japonských lodí. A teď ty náhody: 1. Japonský zvěd se přepsal a řekl, že Američané nemají letadlové lodě. Admirál Nagumo podcenil hrozbu. 2. Japonský torpédoborec, který se ztratil, se náhodou dostal na místo, kde Američané našli hlavní japonské síly. 3. Japonské ponorky, které měly sledovat Američany, se ztratily a dorazily pozdě. 4. Americká ponorka „Tarpon“ vypálila na japonský letadlový nosič „Kaga“ tři torpéda. Dvě minuly, jedna nevybuchla. „Kagu“ nakonec potopili piloti, kteří měli bombardovat jiný cíl. 5. Američtí piloti se ztratili a náhodou objevili japonské letadlové lodě. 6. V důsledku chybného hlášení byli Japonci nuceni měnit munici na palubách, což vedlo k masivním explozím. Kdyby se byť jen jedna z těchto věcí stala jinak, výsledek bitvy mohl být úplně jiný. Midway byla spíš výhra v loterii než strategický triumf.

Nizozemsko a ztracená Austrálie: Zlatý věk a slepá skvrna

Nizozemsko v 17. století bylo supervelmocí. Nizozemská Východoindická společnost byla nejbohatší firmou světa, obchodovala s Asií, měla vlastní armádu a položila základy moderního finančnictví. Ale tato mocná země udělala jednu zásadní chybu, která jí mohla stát mnohem víc. V roce 1606 holandský mořeplavec Willem Janszoon dosáhl pobřeží Austrálie a stal se prvním Evropanem, který ji spatřil. Sice ji pojmenoval Nová Holandie, ale po krátkém průzkumu prohlásil, že kontinent nepřinese žádný zisk. Nizozemci se o Austrálii dál nezajímali. O více než sto let později, v roce 1770, připlul James Cook a Británie si Austrálii nárokovala. Kdyby Nizozemci viděli potenciál, možná by dnes Austrálie byla nizozemsky mluvící zemí a Nizozemsko by si udrželo globální mocenské postavení.

Karánsebeš: Bitva, kterou si zničili sami Rakušané

Další příběh je z roku 1788, kdy se Svatá říše římská připravovala na válku s Osmanskou říší. Armáda byla obrovská – sto tisíc mužů – ale nesourodá. Vojáci mluvili různými jazyky, panoval chaos a nedůvěra. Během noci před bitvou se několik husarů potkalo s obchodníky s alkoholem. Vznikla hádka, která přerostla v potyčku. Jeden voják v panice zakřičel: „Turci!“ V noci, v panice, s chaosem v armádě, to stačilo. Vojáci si začali střílet do vlastních řad. Následovala naprostá mela, která trvala celou noc. Rakouští vojáci bojovali proti sobě, mysleli si, že je napadli Turci. Odhaduje se, že zemřelo asi 1000 vojáků, navíc císař Josef II. málem zemřel, když ho srazili z koně. Když ráno dorazili skuteční Turci, byli naprosto zmateni. Našli jen spoušť po boji, který si způsobili Rakušané sami. Tato bitva, spíš sebevražda, ukázala slabost Svaté říše římské a přispěla k jejímu postupnému úpadku.