Náhled shrnutí
Nikola Tesla: Jiskry geniality a stíny života
Čau lidi! Dneska se ponoříme do příběhu jednoho z největších mozků, co kdy chodily po Zemi – Nikoly Tesly. Když se řekne „Tesla“, většina z nás si vybaví moderní elektromobily nebo snad i Elona Muska. Ale pamatujete si, že tohle jméno kdysi patřilo jednomu konkrétnímu chlapíkovi? Geniálnímu, trochu potrhlému Srbovi, který jako by uměl ovládat samotnou podstatu elektřiny. Jeho život byl plný zvratů, velkých úspěchů i nepochopitelných selhání, ale jedno je jisté – svět bez něj by vypadal úplně jinak. Představte si, že jste na začátku 20. století a slyšíte o vynálezci, jehož nápady jsou tak revoluční, že jim skoro nikdo nevěří. Konkurenti ho prý chtěli zničit, nacističtí špioni ho možná otrávili, FBI a sovětská rozvědka se honily za jeho vynálezy. Pracoval s nejbohatšími lidmi světa, ale jeho vlastní život skončil v chudobě. Tohle je příběh Nikoly Tesly – jednoho z největších snílků a vynálezců v historii lidstva. A než se pustíme do víru střídavého proudu a Teslových cívek, jen takový malý tip: pokud máte rádi zajímavé příběhy a chcete vědět, jak svět funguje, mrkněte na náš nový magazín „Čtivo“. Zrovna vyšlo čtvrté číslo, na obálce je skvělý herec Sergej Shakurov, a uvnitř najdete rozhovory, články o Praze a spoustu dalších peckových věcí. Hledejte na Ozonu a v trafikách po celé Rusi! Ale teď už zpátky k Teslovi!
Počátky cesty: vesnička Smiljan a první jiskry génia
Zavřete oči a představte si: polovina 19. století, někde u Jadranu, v malebných chorvatských horách. Malá vesnička Smiljan (tehdy součást Rakousko-Uherska) zažívá pořádnou bouřku. A právě v noci na 10. července 1856 se v rodině místního kněze Milutina Tesly a jeho ženy Djuki narodil syn Nikola. Nikola vyrůstal jako zvídavé, ale trochu zasněné dítě. Už v pěti letech se dral do školy, toužil po vědomostech. S obdivem sledoval svou matku Djuku. Byla to žena s neuvěřitelným duchem, i když neuměla číst ani psát. Díky své fenomenální paměti si pamatovala celé ságy a biblické příběhy nazpaměť. A taky byla vynálezkyně! Vymýšlela si různé užitečné věci do domácnosti – od metličky na šlehání vajec až po vylepšení kolovrátku a tkalcovského stavu. Nikola později napsal do svých deníků: „Od otce jsem zdědil touhu po vědění, od matky zase bystrost mysli.“ Když se jí někdo zeptal, jak na ty nápady přišla, odpověděla: „Nevím, samo mi to napadlo.“ Zdá se, že tenhle dar se přenesl i na syna. Už jako malý si vymýšlel různé věci. Třeba vylepšil dětské foukačky na kamínky tím, že přidal píst a navrhl používat místo kuliček vlhkou konopnou vatu. A samozřejmě, svými vynálezy si s ostatními kluky vyměňoval za něco zajímavějšího. Jednou, když pozoroval ptáky, napadlo ho skočit ze střechy kůlny s deštníkem. Naštěstí se nic vážného nestalo, ale pár týdnů v posteli bylo nevyhnutelných. Jindy ho zase omylem zamkli v kůlně. Místo aby křičel a bušil, klidně tam strávil noc ponořený do myšlenek. Rodiče ho zatím hledali po celém okolí. V šesti letech zažil Nikola tragédii: zemřel jeho dvanáctiletý starší bratr Danilo, když spadl z koně. Otec vkládal do Dana velké naděje, byl to prvorozený a nadaný chlapec. Tahle ztráta rodiče hluboce zasáhla. Otec, který se dříve Nikoly tolik nevěnoval, se teď rozhodl soustředit veškerou svou energii na jeho výchovu. Cesta pro Nikolu byla víceméně daná – měl se stát knězem, po vzoru svého bratra. V sedmi letech se rodina přestěhovala do nedalekého města Gospić, kam otec dostal přiděleno. Nikola otci pomáhal při bohoslužbách, ale samotné obřady ho moc nebavily. Nejvíc se těšil, když ho jmenovali zvoníkem. Jednou, když sestoupil z věže po bohoslužbě, dopadl přímo na vlečku šatů nějaké bohaté dámy. Skandál byl nepopsatelný! Prý se od té doby Tesla vyhýbal dámám, které nosily perly a velké náušnice. Postupně se Nikola začal odcizovat svým vrstevníkům. V deseti letech dokončil základní školu a nastoupil na reálné gymnázium. Tam objevil matematiku. Složité rovnice řešil v hlavě tak snadno, že učitelé ho podezřívali ze podvádění. Kreslení nesnášel, byl levák a ještě neuměl používat obě ruce stejně obratně. Táhlo ho to k mechanice, ale ve škole nebyla dílna. Přesto se naučil mistrně pracovat se dřevem a kovem, vymýšlel si vlastní nástroje a postupy. Tehdy se také zformoval jeho slavný denní režim: přes den studium, pozorování přírody, experimenty, a v noci čtení knih z rozsáhlé otcovy knihovny. Rodiče ho za noční bdění kárali, ale Nikola prostě ucpal
Graz, Maribor a první vážný neúspěch
Po návratu domů se Tesla, na otcovo slibování, vydal studovat do Grazu. Sám psal: „Narodil jsem se v roce 1856, ale za začátek svého skutečného života považuji rok 1875, kdy jsem nastoupil na vyšší technickou školu v Grazu.“ Zdraví se zlepšilo, cesty se otevřely. Od prvních dnů studoval s neuvěřitelnou pílí, doslova jako posedlý. Zpočátku učitelé jeho horlivost vítali, ale pak se začali obávat – nepřetížil se mladík, nezblázní se? Děkan dokonce napsal dopis Teslovu otci s prosbou o vliv na syna. Ale zastavit Nikolu bylo nemožné. Kvůli takové píli si ho spolužáci znechutili. Začalo skutečné peklo: někdo mu sypal na postel sůl (Tesla byl zarputilý čistotník), někdo mu pouštěl do pokoje kočku, která všechno převracela, někdo mu zaléval inkoustem důležité zápisky. V jednu chvíli dvoumetrový Tesla nevydržel a začal se rvát, poté se spolužáci trochu uklidnili. Jediným Teslovým přítelem zůstal Antal Szigeti, který se na šikaně nepodílel a měl k němu dobrý vztah. Tenhle kluk se v našem příběhu ještě několikrát objeví. Konflikty byly i s pedagogy. Tesla se rád dohadoval a dvakrát vyhrál diskusi se slavným fyzikem profesorem Peschelem. Profesor to samozřejmě nezapomněl a studentovi všemožně házel klacky pod nohy. Situace se stala nesnesitelnou a Tesla našel nečekané řešení – rozhodl se „stát se jako všichni ostatní“. Začal chodit do hospod, hrát kulečník, karty. Ponořil se do toho tak, že poslední dluhy za karty musela zaplatit jeho matka. V prosinci 1878 ho vyloučili. Tesla odjel do města Maribor, nastoupil jako asistent inženýra a dál hrál. Na jaře ho znovu vyhodili kvůli dluhům v kartách. Nakonec ho domů, do Gospiće, poslali na základě policejního protokolu – jako „prostopášného tuláka“. Po návratu Nikola zastihl umírajícího otce. Měli těžký rozhovor. Otec ho přesvědčil, aby šel za svým snem, a poradil mu jet studovat do Prahy. V dubnu 1879 otec zemřel. Na začátku dalšího roku Nikola splnil jeho vůli – odjel na Karlovu univerzitu. Ale stát se plnohodnotným studentem se nepodařilo: chyběly mu znalosti řečtiny. Tesla brilantně ovládal angličtinu, francouzštinu, němčinu, ale řečtina mu byla cizí. Mohl navštěvovat přednášky, ale bez oficiálních známek a možnosti vynášet knihy z univerzitní knihovny. Knihovna se opět stala zdrojem zdravotních problémů. Četl tam dlouhé hodiny a prach, jak si pamatoval, ležel tak, jako by ho od založení univerzity v 10. století neuklidili. Tesla četl, přikrytý nosem kapesníkem. Všichni kolem si mysleli, že má syfilis, a radili mu navštívit lékaře. Když Teslovo trpělivost došla, situaci zachránil jeho strýc z matčiny strany, Paja Mandić. Byl to plukovník, bohatý a vlivný člověk, žil v Budapešti. Strýc nabídl synovci práci na stavbě telefonní stanice, kterou stavěla americká firma American Telephone and Telegraph. Tesla bez váhání sbalil kufry a v roce 1881 se přestěhoval do Budapešti.
Budapešť, Paříž a první střet s Edisonem
V Budapešti žil jeho starý přítel Antal Szigeti, který pomohl Teslovi pronajmout malý byt. Nikola se s hlavou vrhl do práce a rychle se vypracoval na hlavního elektromechanika. Práce nebyla tak náročná a Teslovi zbývalo hodně času na rozvoj vlastních nápadů. Právě tehdy, jak psal do deníků, vytvořil svůj první vynález – telefonní zesilovač. Ten ale nebyl nikdy popsán ani patentován. Známé je ale jiné: po tomto vynálezu za Teslou přijel z Německa fyzik Georg Quincke a pozval ho pracovat do své laboratoře. Ale Tesla odmítl – Quincke byl teoretik, ale Nikolu zajímala praxe. Budapešť je pro náš příběh důležitá nejen kvůli zesilovači. Právě tam problesklo první velké Teslovo osvícení. Během večerní procházky se Szigetim, při deklamování Goetha, se Tesla náhle zastavil a nakreslil hůlkou do písku schéma indukčního motoru pracujícího na střídavý proud. O šest let později to schéma ukáže v Americe. Po dokončení stavby telefonní stanice mu šéf dal doporučení do kontinentální společnosti Thomase Edisona. Pro Teslu byl Edison idolem, „králem elektřiny“. V roce 1879 Edison vynalezl žárovku s uhlíkovým vláknem a jeho společnost se stala prakticky monopolem na trhu žárovek v USA. Tesla se přestěhoval do Paříže. Život tam byl astronomicky drahý, takže Nikola bydlel v malé místnosti. Ráno plaval v Seině (dnes to nedoporučuji!) a hodně jezdil po francouzských městech. Nezapomněl ani na Antala – dal mu doporučení a Szigetiho taky přijali do Edisonovy společnosti. V září 1883 Nikola Tesla zažil svou hvězdnou chvíli. Při otevření nádraží ve Štrasburku došlo ke zkratu, požáru, zřítila se zeď. Kaiser Wilhelm to všechno sledoval. Situaci bylo třeba rychle řešit, termín – půl roku. V podstatě bylo třeba postavit novou podstanici. Vedení společnosti v panice vyhlásilo prémii 25 000 dolarů. Tesla a Antal se pustili do práce a dokončili ji o několik dní dříve. Tesla už snil o koupi nového domu pro matku, ale jak se říká, „hoďili ho přes palubu“. Hnali ho od šéfa k šéfovi, a nakonec nic nevyplatili. V denících Tesla píše: „Antal neměl ani vindru, žil od výplaty k výplatě. Já taky neměl úspory, ale po tomhle ponížení jsem nemohl zůstat ve společnosti. A rozhodl jsem se jet do Ruska.“ Cesta do Ruska se mohla uskutečnit: Tesla dobře mluvil rusky (naučil se jazyk, když se v Paříži bavil s ruskými inženýry) a měl doporučující dopis profesorovi Moskevské univerzity Nikolaji Ljubimovovi. Ale bývalí kolegové ho odradili: „Co ti v Rusku? Pojď radši do Států, k samotnému Thomasi Edisonovi!“ A samozřejmě, Tesla si vybral svého idola. 6. června 1884 přistál v New Yorku. Před naloděním na loď ho okradli, takže celou cestu skoro nic nejedl. Veškerý jeho majetek: čtyři centy, kniha vlastních básní, pár technických článků a výpočty konstrukce létajícího stroje.
Práce s Edisonem a zrod Tesla Electric Light
Už druhý den po příjezdu se Nikola objevil v Edisonově kanceláři. Thomas Edison na něj udělal obrovský dojem – jak se člověk bez systematického vzdělání dokázal tolik prosadit! A naopak, Tesla se Edisonovi nelíbil. Edison pracoval metodou pokus-omyl, prováděl drahé experimenty. Tesla si všechno spočítal v hlavě. Mluvili různými technickými jazyky. Nicméně, Edison přijal Teslu do práce. A tady se stala podobná historie jako v Paříži. První parník osvětlený Edisonovou společností – britská loď „Oregon“ – se potýkala s problémem: shořely dva generátory, veškeré osvětlení selhalo, hrozil požár. Edisonově pověsti hrozil krach, byznysu – ztráty. Ale Tesla problém vyřešil přes noc: identifikoval závady, odstranil je a spustil generátory. Edison byl nadšený! Pověřil Teslu, aby vylepšil stroje na stejnosměrný proud, slibujíc v případě úspěchu 50 000 dolarů (dvakrát víc než předtím). Nikola se doslova nastěhoval do laboratoře, pracoval 22 hodin denně, vyvinul 24 typů generátorů. Zvládl to brilantně! Ale Edison prohlásil, že Tesla „špatně pochopil“ prémii. Žádných 50 000 dolarů nebude, ale plat rád zvýší. Tesla, jako člověk s velkým egem, okamžitě podal výpověď. Bylo to na jaře roku 1885. Do té doby už měl dobrou pověst v elektrotechnických kruzích a dokonce si navázal známosti mezi americkými finančníky. Obrátil se na dva z nich – Roberta Leina a Solomona Weilera. Ti, aniž by si vyslechli Teslovo řečnění o střídavém proudu, ho přesvědčili, aby se zabýval vývojem nových obloukových lamp pro pouliční osvětlení. Tak vznikla společnost Tesla Electric Light and Manufacturing Company. Nikola se stal spoluvlastníkem. Brzy Tesla vynalezl tichou obloukovou lampu, která začala přinášet zisk. Předchozí varianty vydávaly nepříjemný zvuk, podobný pískání nebo syčení. Ale když Tesla viděl, že se věci obracejí k lepšímu, Lein a Weiler ho prostě vyhodili ze společnosti, vyplatili jeho podíl akciemi. Jak si asi dokážete představit, je to standardní příběh. Talentovaní lidé se často nevyznají v byznysu a dokumentech. Tesla podepisoval papíry, téměř bez podívání. Akcie mladé společnosti, které dostal, stály prakticky za nic. Na podzim roku 1886 se Tesla znovu ocitl bez práce a bez peněz. Největší vynálezce epochy žil v noclehárnách New Yorku. Někdy neměl peníze ani na postel – spal na zemi, pod hlavou měl kufr se zápisky. Dokonce si našel práci jako kopáč – kopal příkopy pro Edisonovu společnost. Jednou se Tesla dal do řeči se svým předákem, člověkem jménem Brown. Jejich osudy byly podobné: Brown taky snil o tom, že se stane vědcem, ale musel pracovat na ulici. Seznámil Teslu se svým bratrem Alfredem, předním inženýrem společnosti Western Union Telegraph. Tesla Alfredovi sdělil svůj návrh: vyvíjet a vyrábět motory a generátory pro vícefázový střídavý proud. Alfred Brown bez váhání vzal Teslu do práce. Už ve stáří Nikola napsal do deníku: „Při každé návštěvě kostela zapaluji svíčky za duše mých nejbližších: otce, matky, bratra, sester, Antala Szigetiho a Alfreda Browna.“
Válka proudů: Tesla proti Edisonovi
Stojí za to si trochu povědět o tom, co se tehdy dělo na newyorském patentovém úřadě. Krádež nápadů byla na denním pořádku. Každý patent, který sliboval velké peníze, byl kopírován s drobnými změnami. Při patentovém úřadě fungoval neoficiální štáb „bedgerů“ – inženýrů, kteří dělali kopie vynikajících patentů a pak je registrovali dříve než originál. Tomu se dalo vyhnout jen jedním způsobem: mít svého člověka na úřadě, který bude sledovat dokumenty a zaregistruje tvůj vynález dříve, než ho zkopírují podvodníci. V listopadu-prosinci 1887 Tesla podal žádosti o sedm patentů v oblasti vícefázových motorů na střídavý proud a přenosu energie. Byla to celá soustava: generátory, transformátory, elektrické vedení, motory, osvětlení. Nápady byly tak originální, že patenty byly vydány rychle. Staly se nejcennějšími od vynálezu telefonu. V květnu 1888, na pozvání prezidenta amerického institutu elektrotechniků Thomase Martina, Tesla přednesl přednášku o svém systému motorů a transformátorů na střídavý proud. A právě tady se stal známým celé Americe. V červenci 1888 do hry vstupuje George Westinghouse. Rýsuje se obraz protistojících stran: na jedné straně – Edison a jeho patron, finančník J. P. Morgan; na druhé straně – finančník a vynálezce Westinghouse a Nikola Tesla. Edison – zastánce stejnosměrného proudu, Tesla – střídavého. Westinghouse, syn prostého kováře, se od dětství zajímal o techniku. Jeho vzduchová brzda pro železnice, patentovaná v roce 1873, byla pro celou Ameriku nezbytná. Pro Teslu bylo krajně důležité potkat takového spojence. Když Westinghouse chtěl koupit Teslovy patenty na střídavý proud, nejenže zaplatil navrhovaných 60 000 dolarů, ale navíc souhlasil s placením 2,5 dolaru za každý koňskou sílu ze všech prodaných strojů. Teoreticky se Tesla měl stát dolarovým milionářem. Takže Tesla a Westinghouse si podali ruce. Nikola odjel do Pittsburghu, do své nové laboratoře. S technickým průlomem Tesly začíná skutečná průmyslová válka. V sázce je budoucnost průmyslového rozvoje USA. Bude vybrána technologie střídavého proudu Tesly, nebo stejnosměrného proudu Edisona? Začala „válka proudů“, jasně popsaná ve stejnojmenném filmu z roku 2017. Thomas Edison rozpoutal skutečnou propagandu proti soupeři. Hlavní argument: střídavý proud je nebezpečný. Nejvýraznější událostí této války byla první poprava na elektrickém křesle na světě. Profesor Harold Brown, který studoval způsoby smrtícího trestu, nelegálně koupil použitý Westinghouseův generátor (sám Westinghouse s ním odmítl pracovat) a použil ho k popravě odsouzeného vraha. Tisk nazval popravu „představením hrůznějším než oběšení“. Na nějakou dobu tato technika dostala název „westinghouseing“. Mnozí tvrdí, že právě Edison platil Brownovy experimenty a svolal tisk na popravu. Mezitím v Pittsburghu Tesla pokračoval v experimentech s pronikavým zářením, které později popsal Wilhelm Röntgen. Při studiu záření vakuových trubic Tesla objevil ještě dva druhy záření, později nazvaná ultrafialové a rentgenové.
